Váš vybraný článek z našeho blogu

Článek z blogu BEZPEČÁCI.CZ

Rozbočky s fází napravo

vytvořil: Roman A. Masaryk

Je s podivem, jak se dokážou elektrotechnicky vzdělaní lidé přít o výklad předpisů, které jsou jednoznačné, a to jen proto, že neznají souvislosti. Protože však uvedený problém rozboček obracejících fázi je stále ještě velmi častým (nemáte nějakou doma nebo dokonce ve firmě?), je třeba si tyto souvislosti připomenout.

Před jakoukoli rozsáhlou analýzou stavu si stanovme jeden předpoklad. Pokud je někde stanoven způsob, jak má být zapojena zásuvka, je důvodné požadovat toto zapojení po každé jednotlivé zásuvce zařízení, které má za úkol z jedné zásuvky vytvořit zásuvek více (například prodlužovací přívod s více zásuvkami, rozbočka apod.).

Fáze napravo je dobře, tvrdí někteří...

Hlavním argumentem skupiny revizních techniků, která tvrdí, že ono zapojení je v pořádku a fázový vodič může být napravo, je norma ČSN 33.2000-4-46 z roku 1995, která proti předchozím úpravám již neuvádí pro domovní zásuvky striktní požadavek na zapojení fázového vodiče vlevo od kolíku. Často se také můžeme setkat s tvrzením, že na bezpečnost to nemá vliv, kde v zásuvce napětí je.

Připoměňme si jen mimochodem funkci ochranného kolíku. K němu je zpravidla připojen tzv. ochranný vodič, který bývá připojen na kovové povrchové části zařízení, aby v případě poruchy zařízení, v jejímž důsledku by se dostalo napětí na tyto části, odvedla toto napětí do země a nikoliv do ruky nicnetušícího uživatele. Není pochyb o tom, že při správném vnitřním zapojení spotřebiče by měla být tato funkce splněna.

Realita ovšem může být jiná. Dlouhá léta byl stanoven striktní požadavek fáze vlevo od kolíku a vnitřní zapojení některých - zejména starších - zařízení s tím zkrátka počítá. Není to dobře, ale je to tak. Uživatel se pak při "obráceně" zapojené zásuvce může dočkat mimořádných překvapení.

Stejně tak může dojít k poškození zařízení. Některá zařízení výpočetní techniky nemají podobná zapojení ráda. Jako příklad lze uvést tiskárnu LX400, která při obráceném zapojení měla nemalé napětí na kostře (a přenášela jej přes kabel do připojeného počítače). Poškození některých starších zařízení výpočetní techniky jsme viděli více.

...není, tvrdí předpisy

Naštěstí - a teď přichází hlavní argument proti odpůrcům - stále platí normy ČSN 33.2130 a ČSN 33.2180, které jsou v požadavcích na zapojení zásuvek mnohem přesnější. Požadují totiž připojení fáze v zásuvce vlevo od kolíku. Odpůrci tvrdí, že tyto předpisy jsou "morálně zastaralé" (výraz z jedné bouřlivé diskuse), nicméně je třeba zdůraznit, že platné. Ustanovení těchto norem nebylo nikdy zrušeno. Závěr by měl být jednoznačný - připojování fáze vlevo není jen přetrvávajícím zvykem, ale povinností. Není důležité, zda se to reviznímu technikovi líbí nebo ne.

České právní zvyklosti fungují následovně: Jestliže je v novějším předpisu ustanovení odporující předpisu staršímu, použije se novější. Jestliže je konkrétní ustanovení (např. paragraf, článek apod.) nahrazeno, použije se nová verze. Jestliže žádné nové ustanovení neřeší identickou problematiku, zůstává až do zrušení či nahrazení v platnosti ustanovení starého předpisu.

Co to znamená? Mějme například ustanovení, že po silnici jezdíme vpravo. Pokud nový předpis přijde s ustanovením, že se bude jezdit vlevo a staré se nezruší, má se podle obecných zvyklostí za to, že se bude jezdit vlevo a soudy tak budou rozhodovat. Pokud nový předpis přijde s ustanovením, že se po silnici jezdit nebude vůbec, je jedno, jaké ustanovení platilo předtím, jezdit se zkrátka nebude vůbec. Pokud však nový předpis řekne například, že máme mít správně nahuštěné pneumatiky a směr jízdy nebude řešit vůbec, zůstává původní ustanovení o jízdě vpravo v platnosti, ať je jakkoli staré. Posledním případem je stav, kdy nové ustanovení vnese do problému nejasnost, například nahradí původní ustanovení o jízdě vpravo ustanovením, že se jezdí pouze dopředu. Pak bude rozhodováno podle tzv. ustálených zvyklostí, v právu lze slyšet výraz konstantní judikatura či jen judikatura (souhrn usnesení nejvyššího soudu, který pak dává určitou precedenční tendenci soudům podřízeným).

Ze stejných důvodů například stále existuje Zákoník práce z roku 1965 a i když byl mnohokrát novelizován a doplňován, mnoho ustanovení se stále původních.

Proto argumentace, že norma z roku 1979 je archaický může být sice pravdivá, ale pokud nová norma z roku 1995 neošetřuje tuto problematiku (nebo ji znepřesňuje), jsou v platnosti stále původní ustanovení. Požaduje-li starý předpis fázi vlevo a nový k tomu neříká nic, výsledkem je i nadále požadavek fáze vlevo.

Závěr

Co tedy vyplývá z uvedeného výkladu? V první řadě to, že existují nejméně dva platné předpisy, které požadují zapojení fáze vlevo od kolíku. Jestliže tedy náš kontrolní technik uvidí starý typ rozbočky, doporučí Vám ji vyřadit z provozu. Totéž udělá s obráceně zapojeným prodlužovacím přívodem. Chrání tím nejen Vás, ale i Vaše zařízení.

Právní povědomí mezi elektrikáři ani zdaleka nedosahuje výše jejich ega. Elektrikáři jsou ochotní se léta hádat na téma, které má výklad zcela jednoznačný. Byli bychom rádi, kdyby byl tak jednoznačný u některých jiných oblastí ošetřovaných normami nebo právními předpisy. Smutné je ovšem to, že názor s fází vpravo není ojedinělým výplodem, ale názorem hájeným nezanedbatelným počtem elektrikářů, zejména revizních techniků.

Až tedy jednoho dne (minimálně jednou za pět let) přijde revizní technik k Vám domů a udělá Vám přednášku o tom, že ten, kdo argumentuje archaickými normami, je idiot, mějte před zapojením fénu po babičce na paměti, že 230 voltů na plechovém krytu může být smrtelných.

Ačkoliv je tento článek zveřejněn na apríla, aprílový žertík to bohužel není...

Jdi zpět